Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pán prstenů: Společenstvo prstenu

R. R. Tolkien. Před třemi lety jste toto jméno možná ještě neznali. I když jeho knižní série Pán Prstenů patří k nejprodávanějším fantasy sériím všech dob. A zrovna tato série posloužila jako předloha k zpracování úžasné stejnojmenné trilogie. Právě před třemi lety propuklo šílenství okolo prvního dílu - tak si ho pojďme připomenout…

Film Pán prstenů: Společenstvo prstenu byl všeobecně přijat tak, jak to asi nikdo nečekal. Diváci plesali (mezi nimi i drtivá většina zarputilých Tolkienovců, kteří Jacksonovi nevěřili), kritici chválili ostošest a kina jen praskala ve švech. Co je tedy tajemstvím úspěchu této série, jejíž režisér se proslavil jen béčkovými horory?

Asi největší předností Společenstva je jeho dechberoucí vizuální zpracování. Všechny ty vyobrazení Mordoru, Roklinky, služebníků zla, zpěvu elfů a já nevím čeho ještě, to všechno vás prostě chytne za srdce a nepustí, dokud si vše nevychutnáte do posledního detailu. Peter Jackson si dal opravdu práci a s láskou ke každé prkotině vytvořil svět, přesný podle Tolkienovy předlohy. To vše je ještě podkresleno atmosférickou hudbou Howarda Shořeno, a tak je jasné, že se vám mýtický svět „LoTRa“ jen tak z paměti nevymaže.

Jednou z dalších předností je bezpochyby skvělá režie. Jackson si pochopitelně se svými filmy typu „Živí mrtví“ moc velkou reputaci v Hollywoodu nevybudoval. Takže když tenhle drobný mužík (který by mimochodem mezi hobity krásně zapadl) vyrukoval s nabídkou, že převede na plátno dílo, které bylo dosud považováno za nezfilmovatelné, sklidil spíš výsměch. Avšak teď už je těžké odhadnout, kdo by se toho zhostil lépe. Protože z každého záběru je znát to, že režisér skutečně ví, co dělá, což jen umocňuje zážitek z filmu.

Scénář. Další velké plus. Příběh je možná složitý, ale naprosto strhující a pochopíte v něm určitě vše. A jestli by vám někdy ukápla slza - například při závěrečné scéně, ve které naposledy vydechne jeden ze členů Společenstva, rozhodně se nemusíte stydět, protože prakticky celý film prožíváte spolu s postavami a sdílíte všechny jejich útrapy.

Pokud jste nějací moc velcí fajnšmekři a budete chtít kritizovat herecké výkony, tak máte smůlu. Všichni herci bez výjimky (no, možná jich pár je) se opravdu snaží, a je to vidět. Ať už můj oblíbený Viggo Mortensen coby Aragorn, který přímo srší charismatem, nebo třeba Elijah Wood v roli nevinného hobita. Mimochodem jestli se vám bude zdát na začátku jako naprostý idiot, tak to byl záměr tvůrců - chtěli ho udělat na začátku příběhu co nejnevinnějším, aby se na něm ke konci jeho útrapy víc podepsaly. A jestli nijak nemusíte Orlanda Blooma, ten tady září taky - i když nadšené budou spíš ženy.

Má vůbec první díl trilogie nějakou výraznější vadu? Ani ne. Možná jen to, že jsou některé scény až příliš klidné a celý film také oplývá množstvím patosu - ale to snad nemůže vadit nikomu, to prostě k fantasy patří. A ještě něco je na filmu zajímavé. I když tento žánr rozhodně není pro každého a někomu se to může zdát jako „naprostá blbost“, tak si tato sága podmanila i ty nejzarytější odpůrce. Prostě má v sobě jakési kouzlo přitažlivosti, a to se tak často nevidí.